Salem Express
Během našeho letošního safari kolem egyptských břehů jsme se s Janou dostali i na místo jedné z největších novodobých námořních katastrof. Kousek od Safagy odpočívá na dně, v hloubce kolem 30ti metrů, mohutný a vznešený Salem Express. Dodnes je tento trajekt opředený mnoha otázkami, dodnes budí plno emocí.
Při hledání informací o této lokalitě jsem si vzpomněl na českou potápěčskou expedici, která pod vedením Petra Slezáka v roce 2005 Salem Express mapovala. Z textu, který tato skupina publikovala po svém návratu , čerpám i níže uvedené informace. Doufám, že stejně jako mě Vám odpoví na většinu otázek, které kolem tohoto známého vraku máte.
Historie Salemu
Trajekt Salem Expres byl postaven francouzskou spoolečností Construction Navales et Industrielles v La Seyne v roce 1965. Na vodu byl spuštěn pod jménem Fred Scamaroni a do roku 1969 byl provozován společností Compagnie Générale Transatlantique. Ta jej převedla na společnost Compagnie Générale Transméditerranéenne, od které v roce 1976 putoval ke společnosti Société Nationale Maritime Corse-Méditerranée. V roce 1980 byl prodán za 4 mil. USD společnosti Ole Lauritzen, přejmenována na Nuits Saint George, aby byl o pouhých deset měsíců později prodán egyptské společnosti Lord Maritime Enterprise a přejmenován na Lord Sinai. Zajišťoval přepravu mezi Suezem a Akabou. V roce 1984 byl přejmenován na Al Tahra a v roce 1988 byl prodán společnosti Samatour Shipping Company, která jej přejmenovala na Salem Express. Pro tuto společnost se plavil mezi přístavem Jeddah v Saudské Arábii a Suezem až do prosince 1991, kdy se potopil u egyptského přístavu Safaga. Počtem obětí se potopení trajektu Salem Express řadí mezi největší námořní katastrofy novodobých dějin.
Záchranné práce? Tři dny hrůzy a improvizace!
Na palubě bylo osudné noci (16.prosince 1991, půlnoc) oficiálně 650 osob – 578 pasažérů a 72 členů posádky. Svědkové však tvrdí, že na trajektu bylo až dvojnásobné množství pasařérů. Katastrofu přežilo jen 180 z nich. Lodní lékařka, která katastrofu přežila, při výpovědi uvedla, že loď byla jako krabička sardinek. Na hlavní palubě se prý tísnilo tolik lidí, že se po ní nedalo téměř projít...
Potápěčské záchranné operace byly organizovány až s dvoudenním zpožděním. V roce 1991 existovalo v Safaze jen jedno potápěčské centrum se dvěma potápěčskými průvodci a námořní záchranný tým čítal pouze dvanáct lidí. Nakonec se podařilo svolat dohromady třicet dva potápěčů, kteří však měli minimum informací a také minimum zkušeností s podobnými operacemi. V podstatě se jen vědělo, že se kvůli špatnému počasí potopil trajekt s pasařéry. Žádné plány, žádné podrobnosti. Se vším se tak seznamovali až během následujících tří dní, kdy záchranná operace probíhala.
Potápěči byli rozděleni do několika skupin a tvořili jakýsi pomyslný živý řetěz ode dna k hladině. Podávali si těla obětí a pomocí lan je vytahovali na lodě. Podle odhadů vyprostili během tří dnů zhruba 850 těl. Podle účastníka této akce se jednalo o stašný zážitek. Tak strašný, že se kvůli němu někteří potápěči již nikdy pod vodu nevrátili. Těla zemřelých totiž rychlou změnou hloubky a poklesem tlaku podléhala urychlenému rozkladu a při manipulaci s nimi docházelo k dalším poškozením. S ohledem na to, přerušilo egyptské námořnictvo po třech dnech tyto práce. Část obětí je tak v trajektu pochovány navždy. Dodnes lze ve spodních kajutách najít jejich ostatky. Oproti oficiálním údajům se na základě očitých svědectví a údajů záchranářů odhaduje, že tragédii nepřežilo téměř 1600 osob...
Proč šel Salem ke dnu?
Ke své poslední plavbě vyplul Salem Express v prosinci 1991 z přístavu Jeddah v Saudské Arábii. Kromě nákladu několika automobilů, vezl stovky pasažérů. Byli to převážně poutníci, kteří se vraceli ze svaté pouti do Mekky. Kapitán Hassan Moro, který velel trajektu od roku 1988, patřil mezi nejzkušenější kapitány. Trasu mezi Jeddahem a Safagou znal jako málokdo. Před tím, než se přestěhoval do Safagy, aby pracoval pro Samatour Shipping Company, učil mimo jiné na Egyptské Námořní Akademii. Díky svým znalostem vplouval do přístavu v Safaze jižním obloukem mezi pevninou a útesy Hyndman, což bylo nestandardní. Cesta do přístavu Safaga vede tzv. severním obloukem okolo Panorama Reefu. Tam je moře pro velké lodě dostatečně hluboké a tím pádem daleko bezpečnější. Tento standardní přistávací manévr je ale o více než dvě hodiny delší, než cesta, kterou zvolil kapitán Moro.
Salem Express vyplul ze Saudské Arábie s dvoudenním zpožděním, které bylo zapříčiněno opravou motoru. V noci z 15. na 16. prosince 1991 se zhoršilo počasí a s ohledem na množství cestujících bez kajut jen na hlavní palubě, se kapitán rozhodl pro kratší přistávací manévr, tedy jižní oblouk okolo útesů Hyndman. Dalším důvodem pro zkrácení cesty bylo ono dvoudenní zpoždění a údajný nátlak ze strany společnosti Samatour line, aby trajekt vysadil pasažéry a co nejrychleji se vrátil do Jeddahu, kde čekali další tisíce poutníků vracejících se ze svaté pouti.
Během 450 mil dlouhé plavby se Salem Express nepatrně odchýlil východním směrem, díky čemuž při jižním přistávacím manévru nebyl od Hyndmanských útesů tak daleko, jako obvykle. Vzhledem k tomu, že se blížila půlnoc a moře bylo rozbouřené, nemohl nikdo z kapitánského můstku útes vidět. Tak se stalo, že Salem Express narazil do nejjižnějšího z Hyndamanských útesů, který není ani z 1/3 tak velký jako trajekt sám a 16. prosince se v půl jedné ráno potopil.
Mnoho lidí zahynulo okamžitě a další bojovali o své životy ve vlnách. Žádný ze záchranných člunů nebyl spuštěn, aby mohl tonoucí zachránit. Jediné, co jim v tu chvíli pomohlo, byl proud, který je snášel směrem ke břehu.
Obecně se mínilo, že hlavním důvodem náhlého zatopení nákladového prostoru bylo uvolnění vyklápěcí přídě trajektu. Česká expedice však při detailním průzkumu prokázala, že hlavním důvodem zatopení nákladového prostoru bylo protržení pravoboku. Pod vyklápěcí přídí jsou totiž vodotěsná vrata, která jsou stále uzavřena. Je tedy jasné, že tudy do lodi voda nenatekla. Trajekt narazil na útes přídí, která je nárazem ohnutá a díky setrvačnosti si rozpáral pravobok. V přední části lodi je trhlina téměř u dna kýlu. Není vidět jinak, než když se položíte na písečné dno a podíváte se na místo, kde dno přechází v pravobok. Jak trajekt nabíral vodu, příď klesala, loď se nakláněla vpravo, došlo k dalšímu protržení kýlu na úrovni podlahy nákladového prostoru, což je asi o 5 metrů výše, než díra v přední části lodi. Důkazy o této trhlině našel průzkumný expediční tým v pravé sekci nákladového prostoru. Nákladový prostor se tedy téměř okamžitě zalil vodou a trajekt se i díky posunu nákladu nakláněl více a více na pravou stranu. Od nárazu do útesu do potopení lodi neuběhlo více než 18 minut. O tom, jak rychle k neštěstí došlo svědčí jednak pozice vraku ani ne 100 metrů od útesu a rovněž fakt, že záchranné čluny zůstaly na jeřábech jen napůl spuštěné. Dodnes leží u vraku.
Potápění na lokalitě, jakou je vrak trajektu Salem Express, láká ale i odrazuje potápěče z různých pohnutek. Osobně znám lidi, kteří vnímají vrak jako potápěčskou lokalitu a snaží se nepřipouštět si tragédii, ke které zde došlo, ale znám i potápěče, kteří prožívají ponor velice emotivně a do vraku by nikdy nevstoupili. Znám i potápěče, kteří ponor na Salem Expressu odmítnou s tím, že je to hrob.
Technické parametry vraku / lodi
délka: 114m
šířka: 17,8m
ponor: 4,9m
výtlak: 4771 tun
motory: 4 osmiválcové dieslové motory
výkon: 11100 kw
rychlost: 19,5 uzlů
Pracuji na vyčištění a zpracování pořízených zběrů a sestříhání krátkého videa z tohoto mimořádného ponoru, tak, abych Vám je mohl co nejrychleji nabídnout. Ke všem záběrům přistupuji s maximem úcty k této tragédii a ohleduplností ke klidu pozůstalých.
Náhledy fotografií ze složky Salem Express
Salem
(Lada, 28. 11. 2010 22:44)