Bořená hora 20.9.2009
S Mikim to nikdy nebylo dlouhé plánování. Ani tento „výlet za hranice všedních dnů“ nebyl výjimkou. Ve čtvrtek tak proběhla jedna kontrolní SMS, jestli je nálada jet se někam podívat. V pátek proběhl telefonát, který řekl že ano a že si tedy sjedeme pro nafoukané flašky. A v neděli se jelo.
Miki během soboty projel weby a zjistil, jak jsou na tom lomy a přehrady s viditelností. Když jsem za ním přijel v neděli ráno na Slapy, nabídl mi dvě varianty, kam můžeme jet – Zátoka vraků nebo lom Bořená hora. Oboje znělo zajímavě. Na Slapech máme od minule dluh v tom, že se nám nepodařilo najít potopený hausbót ani vrak fiatku. Bořená hora má zase lákavou atrakci v podobě potopeného vraku vrtulníku MI-8S. A to není věc zrovna obvyklá.
Konečná dohoda byla taková, že pojedeme na vrtulník přes Zátoku vraků, kde koukneme na vodu a uvidíme podle aktuální nálady. Buď zůstaneme nebo pojedeme dál do Štětkovic.
Pohled z mostu na Zátoku vraků nás zrovna nevyděsil, ale ani nenaplnil přílišným optimismem. Možná to i bylo tím, že se na hladině válela ranní mlha, že slibované sluníčko bylo ukryté za mraky, že spíše než na tričko to bylo už na mikinu a horký čaj. Ale ani samotná barva vody neříkala zrovna „skoč do mě“, i když to bylo o hodně lepší než ta hrachovka minule. Rozhodli jsme se proto vsadit na to, že v lomu na Bořené hoře to bude lepší. Jak se později ukázalo, byla to naštěstí volba správná.
Lokalita Bořená Hora je klasický, nevelký kamenný lom, který v posledních letech prodělal mnoho změn vstříc potápěčským návštěvníkům. Zakoupila ho totiž soukromá společnost a nutno říct, že je to pro lom zřejmě docela záchrana. Maximální hloubka je někde kolem 25-ti metrů. Dno je plné obrovských kvádrů, břehy jsou plné menších či větších terásek s početnou rybí kolonií. Jen za náš ponor jsem potkal snad padesátku okounů a víc než deset zvědavých kapříků.
Přední trakt lomu je nově zrekonstruovaný a i v zadní části se již pracuje. Jsou udělané pohodlné vstupy do vody a to hlavně v předu u hlavní budovy - přes vyzděnou kaskádu schodů na ponton ( už žádné úzké schody s větvemi jak dřív) kde jsou dva pohodlné žebříky ukončené plošinou ve vodě pro pohodlný sestup. V levé části je udělán další sestup do vody přes žulovou plošinu a je zpevněn drobným štěrkem . V okolí vstupů a nejen okolo nich jsou rozmístněné lavičky se stolky pro pohodlné nastrojení a odpočinek a sušáky na výstroj. V hlavní budově již je v provozu půjčovna výstroje, bar s krbem a občerstvením a fotbálek s LCD televizí pro ukrácení dlouhé chvíle a venkovní posezení s grilem. V provozu je také plnírna lahví.
Člověk je sice nucen za ponor zaplatit podobně jako na Leštince, ale přiznám se, že pokud vidím servis, čistotu a ochotu jako tady, ani mi to nevadí. V ceně ponoru je navíc polévka nebo čaj. Oboje jsme vyzkoušeli a přiznám se, že speciálně právě uvařený slepičí vývar od paní domácí přišel opravdu vhod.
A přiznám se, že příjemné to bylo i pod hladinou. Do sedmi metrů viditelnost víc než příjemná, teplá voda a hlavně nikde nikdo. Ano, podařilost nám totiž přijet tak šikovně, že jsme v celém areálu byli úplně samotný. Nevím, kde všichni byli, ale rozhodně prohloupili:-) Krásně zabojované plato, stejně parádně označený vrtulník… no prostě paráda. Kolem sedmi metrů se sice viditelně horší viditelnost, takže vrak sedící v rozmezí 7 – 11 metrů je schován v kalu, ale i tak je to zážitek, který se nedá než doporučit. Pokud vás tam totiž nikdo neruší jako nás a máte čas si ho celý prolézt, je to za odměnu. A člověk se i zase něco naučí. Já si například už dovedu zase o kus jasněji představit, jak rychle se může změnit viditelnost ve vracích, když se povede zvířit usazený kal. Už se nedivím, proč tak často dochází k neštěstím s touto příčinou, kdy potápěč už nenašel cestu ze složitějších vraků a utopil se.
Jen jsme (už u teplé polévky) došli k názoru, že by to chtělo časem potopit ještě nějaký kousek (dodávku, auto, stavební buňku, důlní vozíky…). Zbytek lomu je totiž docela stereotypní a prázdný, což je víc než škoda. Ale možná je to i tím, že se člověk tak namlsá u vrtulníku a je pak neskromný. Pokud se ale nový majitel pro takový krok rozhodne, rád se tam zase vrátím. Bylo tam totiž moc příjemně.
Něco málo k historii vrtulníku:
Armádní vrtulník Mi-8S vzlétl z Vypichu v Praze v neděli 28. října 2001 s bývalým americkým astronautem českého původu Eugenem Cernanem a českým kosmonautem Vladimírem Remkem na palubě na cestu do Bernatic u Tábora, odkud pocházel Cernanův dědeček - Josef Cihlář. Při přistávání před třetí hodinou odpoledne vrtulník havaroval, když došlo k náhlému poklesu výkonu motoru a v důsledku toho k tvrdému přistání do terénu, při kterém byl vrtulník poškozen. Na palubě vrtulníku cestovalo 12 lidí. Jedna z příčin říjnového pádu vojenského vrtulníku byla prázdná palivová nádrž. Vrak stroje byl poté odkoupen, „očesán“ o vrtule a další části motoru, které by mohly být ekologickou hrozbou pro lom a potopen na dno Štětkovického lomu, kde sedí do teď a dělá radost potápkám.
Článků o pádu tohoto vrtulníku je po internetu mraky. Stačí prohnat klíčová slova Gogolem. Jeden z nich najdete třeba http://www.radio.cz/cz/clanek/5787
A co na to logbook?
Náhledy fotografií ze složky Bořená hora 20.9.2009
no tohle ....
(Lada, 24. 9. 2009 20:52)