A je to v suchu!
U každého z potápěčů dojde na okamžik, kdy se rozhodne udělat nějakou změnu. U někoho je to změna konfigurace, u jiného specializovaný kurz, přechod na dvojčata, změna parťáka... Ani já nejsem výjimkou a tak po loňském zvýšení kvalifikace jsem se letos rozhodl udělat něco s výbavou. A tak jsem se stal hrdým majitelem sucháče.
Takže v tuto chvíli je tu pro mě tu "bod nula" a já se učím ovládat tento pekelný vynález. Doufám, že to půjde rychle a já nebudu sloužit jako zdroj zábavy ostatním tím, že budu lítat ode dna k hladině jak balón:-)
První křest už proběhl na Slávii v bazénu, ale co si budeme říkat. Plně ho prověří až volná voda.
Taky jsem pochopil několik nových pravidel a zákonitostí. Například že hláška "suchý oblek je jen mýtus, sucho neexistuje" má něco do sebe. Pravděpodobně špatné vyvážení (málo závaží) mělo totiž za následek, že jsem se vynořil s mokrým ramenem. Nateklo mi ventilem.
Při oblíkání jsem taky pochopil tradiční Mikiho chvátání do vody. To vedro uvnitř je fakt neskutečný:-)
Z rad kolegů pak už vyberu asi už jen jednu: "zapoměň na čůrání !" :-)
Tímto bych chtěl vzkázat mému dosavadníu neoprenu, že jsem na něj nezanevřel, že mu děkuji za jeho dosavadní služby a ať se nebojí. Hodlám ho totiž využívat hojně i nadále a nechat si sucháč jen na ponory, kde najde opravdu uplatnění...